Emilio lyžař

Emilio a jizerská kombinace

Emílio byl všestranně nadaným sportovcem. Kromě lezení,
kterému se věnoval především od února do listopadu (nepočítáme těch pár víkendů
v prosinci a lednu), miloval také lyže. Protože byl Emílio manuálně
zručný, své lyže si vyráběl sám. Upřednostňoval smrkové dřevo, kterého bylo
v Jizerkách dostatek. Lyže z jasanu považoval za módní vlnu, která do
Jizerek nepatří.

Jako lyžař byl Emílio doslova všestranný.

Emílio sjezdař

Miloval sjezd a jako první člověk sjel svahy všech
Jizerských tisícovek. Památná je také jeho věta "Co Kauschka na saních, to
Emílio na lyžích". Nebál se pustit na lyžích do sáňkařských drah a
pravděpodobně ve své době držel rychlostní rekordy ve sjezdu. V roce 1914
dosáhl na Ještědské dráze času 2 minuty 5 a 2/5 sekundy, pohyboval se tak  průměrnou rychlostí přes 51 km/h. Změřit
maximální dosaženou rychlost nebylo v té době možné, ale Emílio to odhadoval
přes 100 km/h, a to byl  ve svých
odhadech vždy skromný.

Emílio skokan

Při tréninku sjezdů musel zdolávat terénní nerovnosti a
doslova si liboval na přírorodních "skokáncích".  Muldy, vývraty, skalky to bylo jeho, postupně
přidával přeskoky potoků, sjezdy a seskoky ze střech jizerských chalup.
V roce 1906 se přihlásil na své první skokanské závody konané ve Vysokém
nad Jizerou. A nevedl si vůbec špatně. Vítěz Votoček skočil s pádem 14,5
m. Emílio, který by na tento výkon rozhodně měl i bez pádu, si však vytyčil
jiný cíl. Již delší dobu se zabýval myšlenkou zdolání tzv. Čimičiho trilogie. A
to skočit 377,354 ve třech různých měrných jednotkách (pídi, palci, metru). Číslovku
377,354 měl Emílio doslova vrytou ve tváři. Při jednom ze svých lezeckých
výletů a značně znaven usnul na Libereckém nádraží opřen čelem o tabulku
udávající nadmořskou výšku nádraží. Považoval to za znamení a k číslu se během
života často vracel.

Na skokanské závody si sebou bral vlastního měřiče
(libereckého geodeta, jehož jméno nám dnes již bohužel není známo). Ten mu vždy
přesně na bubnu vyznačil z větviček smrku značku, kam je potřeba skočit.
Ve Vysokém tak Emílio nezvítězil a výkonem 377,354 palce (9,585 m) zůstal těsně
pod bednou.

377,354 pídě (75,17 m) skočil Emílio v roce 1935 na
můstku ve Slovinské Planici. Třetí metu 377,354 m  Emílio pravděpodobně nepřekonal, i když se o
to nesčetněkrát pokoušel.